Historický radioklub československý

Akce na budově

Třetí letní brigáda v Třešti 9. 8. – 17. 8. 2025

Po čtrnáctidenní pauze jsme se opět sjeli v našem klubovním sídle, abychom opět pokračovali v naplánovaných činnostech a dokončili rozpracované úkoly. I když je poslední brigáda vždy „pracovně“ kratší, podařilo se udělat kus pořádné práce.

Začátek brigády byl zasvěcen jízdě parního vlaku, který po roční přestávce opět zavítal na třešťské nádraží. V sobotu se vlak zastavil, aby si cestující mohli prohlédnout naše muzeum, v neděli pak proběhlo na nádraží zábavné odpoledne pro děti. Pro nás to znamenalo připravit a obsluhovat stánek s občerstvením, aby přítomní návštěvníci a účinkující netrpěli hladem a žízní. Počasí se výjimečně povedlo, což se projevilo zejména na konzumaci chlazených nápojů. Kdo zrovna neobsluhoval ve stánku, zajišťoval přísun surovin, nebo prováděl návštěvníky v muzeu. Těch bylo opravdu hodně.

V pondělí pak započaly naplánované práce. Vzhledem k počtu zúčastněných brigádníků, kterých se tu během celého týdne vystřídalo třiadvacet, bylo možno provádět současně více druhů prací, aniž by si pracanti nějak překáželi. Za obytnou buňkou směrem k silnici byl demontován plot oddělující část pozemku a vykáceny všechny náletové dřeviny. Plot byl následně upraven tak, aby pozemek klubu oddělil od prodejny písku. Nyní je pozemek za buňkou daleko lépe přístupný a budeme jej moci i lépe využít. Na klubovně byly konzervačním lakem ošetřeny přečnívající části střešních trámů. Všimli jsme si totiž, že na některých z nich se objevují mapy, svědčící o zatečení vody. Kudy se tam voda dostala, musíme ještě zjistit.

Další důležitou činností byla oprava a renovace naší telefonní budky. Ta byla opatrně rozebrána na několik dílů, které byly postupně zkontrolovány, přebroušeny a znovu přelakovány. Jak je obvyklé, nejvíce byl původní nátěr opotřebovaný u země, kam stříká dešťová voda. Brigádníci věnující se této činnosti byli při práci přistiženi dokonce i filmovým štábem jedné z našich soukromých televizních stanic, který si přijel budku natočit do reportáže. Když zjistili, že je zrovna v rekonstrukci, nezbylo jim, než natočit reportáž o její renovaci. Kupodivu ji stihli odvysílat ještě tentýž den.

V budově depozitáře se podařilo během dvou dnů namontovat podlahu druhého patra věžičky. Materiál, tedy silná prkna, tu byl připravený už od loňska, aby dřevo dobře vyschlo. Dlužno dodat, že tato práce byla vskutku náročná a vyčerpávající – ve věžičce za slunného počasí panuje skutečně úmorné vedro, o nánosech letitého holubího trusu, které při tom bylo nutno odstranit, už ani nemluvě. V depozitáři se také pokračovalo s tříděním a ukládáním dalších exponátů, především v sekcích spojovací a výpočetní techniky. Kurátoři už při sepisování sbírkových předmětů využívají nový evidenční systém, který umožňuje velmi přehlednou evidenci.

Veškeré práce byly pak v pátek v poledne přerušeny, abychom mohli připravit místní kulturní dům na již pravidelné sobotní setkání. V neděli, po obvyklém úklidu, jsme se pak pomalu rozjeli zátky domů.

Počasí nám během celého týdne opravdu přálo, sluníčka jsme si užili vrchovatě. Po práci zbyl i čas zajet se osvěžit do osvědčených koupališť, nebo uspořádat malý táborák s opékáním lahodných špekáčků. V kuchyni opět exceloval náš osvědčený kuchař Jirka Hájek, v druhé polovině týdne mu vydatně pomáhala manželka našeho kolegy Jirky Vajcharta Maruška.

Letošní pracovní sezóna tímto skončila. Ještě se tu sejdeme na podzim, abychom budovy řádně zazimovali a podebatovali, co nás čeká příští rok.

Všem, kteří se letos zúčastnili a přiložili ruku k dílu, patří velký dík.

Honza Mottl