Historický radioklub československý

Klubovní akce

Zpět na úvodní stránku HRČS
Zpět na klubovní akce


Jemčina, léto 2017

Na samém prahu léta, kdy Slunce vystoupá nejvýše nad naše hlavy a polední stíny jsou nejkratší, konává se druhé setkání našeho radioklubu. Astronomicky je sice stále jaro, ale fakticky už vládne ta pravá letní nálada. Setkání situované v rekreačním areálu bývalého n.p. Bateria Slaný mívá spíše relaxačně-rekreační povahu něž obchodní. Mnozí z nás z tohoto důvodu předem rezervují chatky a přijíždí již v pátek po poledni. Navečer se zpravidla sedává u nedalekého ohniště nebo v sále, kde zájemci obdivují čerstvě navezené sbírkové skvosty. Někdo popije pivo, jiný víno, okoštuje se i dovezená slivovička, nálada bývá uvolněná, kibicuje se naprosto o všem. Samozřejmě se dostane se i na příběhy o přístrojích získaných do sbírky za kuriozních či romantických situací. Vzpomíná se, jak se sbíralo za starých časů, kdy ještě nebyl internet a jedinou možností byly inzeráty či známosti. V oněch dobách byla rádia mnohdy získávána od prvních majitelů, pátrajících v paměti kdy a u kterého obchodníka svůj přístroj kdysi pořídili, jak jim byly za války vykuchány krátké vlny a dokdy jim přístroj sloužil, než byl odložen na půdu, odkud si jej šťastný sběratel odnáší.. Mnoho z nás takové kousky ve své sbírce má a je znát, že si přístrojů s historií či příběhem jinak ceníme. Tyto aparáty bývají srdečním příběhem či vzpomínkou na lidi, kteří tento svět už opustili a pro mnohé sběratele jsou neprodejnou sbírkovou relikvií. A jak se probírají tato témata, objeví se kytara, pak i druhá, začne se zpívat a popíjet, veselí pokračuje. Poslední znavení jedinci odcházejí hluboko po půlnoci usnout do svých lůžek. Poněvadž jsou chatky podobné jako vejce vejci, nastávají občas dobrodružné peripetie. Třeba se do vašeho dočasného obydlí dobývá někdo v přesvědčení, že jde spát do „své“ chatky... a co tam jako děláte vy... „Aha, tak promiň, ale teď teda nevím, která je ta moje, herdek, tady je tma, uf, do čeho jsem to šlápl, tady je cosi rozlitého, au, proč do mne narážíš, jo, to seš ty, aha tak to je fajn, už jsem doma, to je tady vedle, tak dobrou noc... Žuch, chrrrrrrr...“

Ráno je většina ubytovaných probuzena hukotem přijíždějících aut, dupotem, funěním, šustěním a hlasitými projevy kolegů, kteří z nějakých důvodů nemohli přijet již v pátek nebo spíše berou setkání jako ryze obchodní příležitost zapojením se do burzy nebo aukce. Sál je během okamžiku naplněn přijímači či krabicemi s různým radiomateriálem. Obchody se hbitě uzavírají a ty největší špe(r)ky v místnosti změní majitele ještě před započetím dražby. Mezi těmito hbitě obchodujícími jedinci rozespale korzují aktéři večerně noční veselice a pomaličku „natahují data“ o dění kolem nich...

V deset hodin dopoledne jsou všichni fit a dražba může začít. Letos byla provedena „na jeden zátah“, tedy bez přestávky. Vystřídali se dva licitátoři, Pavel Boudný a Honza Šatava. K dispozici jim byla zbrusu nová palička, vyrobena a darována naším členem Martinem Stránským, mistrem to slolařským. A tak se přiklepávalo jedna radost... Mnohdy jsme zde referovali, kterak Tesly cenově dohánějí tradiční značky. V Jemčině se situace poprvé otočila, Tesly už je cenou mnohdy předehnaly. Například přijímač Symfonic z roku 1950 byl vydražen za 500 Kč, zatímco Telefunken Atlanta za pouhých 300 (uvnitř nádherně zachovalé kompletní šásko, chyběly pouze dvě stupnice, k rádiu přiloženy alespoň coby skeny na folii). Licitátor musel tuto nádhernou Atlantu dlouze velebit, než konečně zvedl nad hlavu kartu JEDINÝ zájemce. I ostatní ceny vycházely docela zajímavě, například docela zachovalá Telegrafia Triumf-Bali bez ZS a lamp vyšla na stokorunu. Vedle toho IRON Delta s ohyzdnou skříní na tři stovky. Nakonec si každý přístroj získal svého spokojeného majitele. Poslední položka padla lehce před polednem. To už se většina členstva přesunula k nedaleké jídelně, kde se vydávaly obědy. Pojíst bylo možno jak v jídelně, tak pod širým nebem. Tím však setkání zdaleka nekončilo. Po nasycení mnozí zůstali na místě a povídalo se až do pozdních odpoledních hodin, popíjelo se pivko či kafe a k tomu se hrálo na perové gramofony. Teprve potom se většina rozloučila a odjela ke svým domovům. Pár lidí se odebralo do Třeště, kde setrvali do něděle.

Jemčinu pro nás zajistil opět kolega Pepa Pícha, za což mu patří dík. Setkání v krásném prostředí u řeky Nežárky bylo též tichou vzpomínkou na kolegu Františka Peřinu, neboť tam loni zažil své poslední klubovní setkání ve svém životě a setkal se tam s lidmi a technikou, kterou tolik miloval. Počasí nám letos docela přálo, na koupání sice nebylo, zato nás tolik nesužovalo horko. I komárů bylo o poznání méně.

Pavel Boudný